Společenská setkání

Zde se také můžete podívat na fotografie z našich vernisáží :

Zamyšlení nad stavem současného umění :

Co nám dnes nabízí umělecký svět ?

Zvláštní, často až ošklivou abstrakci, upravený kýč, oprášenou lidskou figuru, brutálně až nechutně komponovaný sex a nevkusné porno, rádoby naivní umění, výplody malujících herců, zpěváků, feministek, samouků ... Kam se podělo umění v tom zmateném světě ?                                                                PhDr.Karel Žižkovský

 

Velká část současného "umění" už dnes jen parazituje na vysokém společenském statusu, odvozeném z minulosti. Stejně jako ostatní oblasti našeho života degradovalo a je ničeno řízenou pandemií absence zdravého rozumu. Umění v minulých dobách vždy odráželo stav společnosti a nejinak je tomu i dnes. Co je ošklivé a zvrácené to je OK, co je hezké, to je kýč. Důležitý není ani talent a inspirace, technická virtuozita provedení, vynaložená námaha a čas. Co je však velmi důležité, je správná společenská "korektnost" a schopnost verbální manipulace. Jen takové "umění" má štědrou podporu státu a jeho kulturních institucí. Bez dotací, projektů a grantů by již neexistovalo.

Není divu, že u širší veřejnosti vyvolává nezájem a často i odpor. A to i přes veškeré mediální masáže a odborné, namáhavě vytvořené komentáře kurátorů, kterým normální člověk zpravidla příliš nerozumí (což může být i záměr) a ti co rozumí, vědí o tom své. "Vypalování" našich očí i duší televizními obrazovkami a displeji současné techniky je nedílnou součástí komplexního "výchovného procesu". Že nám tu něco "nehraje", začínají už tušit i ti méně vnímaví.

Ale i přes to všechno nezoufejte. Opravdové umění stále žije dál svým vlastní životem, nevymizelo ze světa, jen se stáhlo do ateliérů a soukromých galerií. Potřeba tvořit, je pro lid evropské kultury vlastní. Proto kvalitní i opravdu geniální díla vznikají neustále, zákazníky jsou pečlivě vyhledávána a zpravidla rychle mizí ostatním z očí i dosahu, jako kdyby nikdy ani neexistovala. Ale třeba budete mít někdy štěstí...                                                                                                                                                                                               Ing. Josef Slepička, galerie Radost